O světovém poháru v Dolomitech, lyžařském ráji s příchutí cyklistiky

Zatímco většina lidí vystresovaně běhala po obchodech a sháněla před Vánocemi poslední dárky, my jsme s Michalem vyrazili do Dolomit si užívat na lyžích. Navíc to časově tak krásně vyšlo, že jsme měli možnost vidět na vlastní oči i závod světového poháru v obřím slalomu s účastí Ondřeje Banka. A pokud článek dočtete až do konce, dočkáte se i cyklistické „pointy“. Případně můžete začít číst rovnou od konce :o)

Kolem 8.00 ranní přijíždíme do vesničky La Villa v oblasti Alta Badia, kde už jsou přípravy na závod v plném proudu. Na místě se to hemží organizátory, kteří řídí dopravu a podávají informace. Dle jejich instrukcí parkujeme na dvoře u statku, který zřejmě dal majitel pro závod k dispozici, jelikož v okolí moc parkovacích možností není. Teploměr ukazuje -16°C, tak na sebe navlíkáme lyžařské oblečení a u prvního stánku dáváme svařák! Lístky máme koupené přes internet a měli bychom je obdržet po předložení voucheru. Organizátor nás informuje, že se lístky vyzvedávají v centru vesnice, což je asi 5 minut pěšky, ale ať prý počkáme, že to nějak vyřeší. Za chvíli přichází se dvěma volňásky :o) Lístky máme k okraji sjezdovky. Nevíme přesně, kudy jít, a omylem skončíme na tribuně, kde v tu chvíli zrovna nikdo nehlídá. Ale jelikož chceme závodníky vidět spíš v akci než jen při dojezdu, vracíme se a škrábeme se strmým kopcem nahoru. Po pár minutách s potěšením shledáváme, že jsme se pořádně zahřáli.

V 9.45 začíná první kolo. Nejdříve jedou tři předjezdci a pak už kolem nás sviští slavná jména. Naštěstí jsme u tribuny ukořistili startovní listinu, tak víme, kdo je kdo. Je to skvělá podívaná. Na rozdíl od sledování závodů v televizi jsou patrné rozdíly mezi stylem jízdy různých závodníků. Někdo jede na jistotu, někdo agresivně stylem buď a nebo. Dokonce i celkem úspěšně tipujeme, jak se kdo umístí. Bohužel nevidíme na obrazovku v cíli a komentář také není moc slyšet, ale hned nad námi stojí kluk s vysílačkou, kterému někdo z cíle hlásí výsledky, tak máme informace z první ruky. S číslem 23 startuje Bank, křičíme, co to jde, a mrzí nás, že jsme zapomněli českou vlajku doma. Jízda vypadá výborně. S číslem 32 startuje poslední z velkých jmen, Bode Miller, kterému se naopak moc nedaří. Poté se pomalu ubíráme dolů směrem do obrovského vyhřátého stanu, protože když stojíte na místě, je ten mráz opravdu znát. Během sestupu kolem nás prosviští ještě zbývající závodníci ze startovního pole se 75 jmény. Po Bodem Millerovi ale dokončí náročnou trať se sklonem až 60 % jen něco málo přes 50 % závodníků. Dole zjišťujeme pořadí po 1. kole – první Francouz Cyprien Richard, druhý Ted Ligety z USA, třetí Nor Aksel Lund Svindal, na čtvrtém místě další Francouz Thomas Fanara, na pátém „veterán“ Didier Cuche a na krásném šestém místě náš Ondřej Bank. Těšíme se na druhé kolo a říkáme si, že kdyby se hodně zadařilo, mohla by být i česká bedna…

Mezi prvním a druhým kolem je připraven zajímavý program. Vystoupení letecké akrobatické skupiny Frecce Tricolori se bohužel kvůli nepřízni počasí nekoná, ale zato se z nebe přímo na cílovou rovinku před tribunou spouštějí parašutisti s obrovskými vlajkami, mezi nimiž nechybí ani mistři světa v přesnosti doskoku.

Trochu se zahřejeme, občerstvíme a opět se vydáváme prudkým kopcem vzhůru, tentokrát ještě o něco výš než v prvním kole. Bohužel se nám ztratil ten kluk s vysílačkou a z cíle se ozývají převážně jen neurčité zvuky, tak nezbývá, než si počkat na výsledky po skončení závodu. Bankova jízda nevypadá tak čistě, jako v prvním kole, tak máme trochu strach, aby si nepohoršil. Jako poslední v druhém kole kolem nás projíždí Cyprien Richard a pak už spěcháme dolů, abychom zjistili, jak to vlastně dopadlo. Pořadí na prvních třech místech je následující: první Ligety, druhý se ztrátou 14 setin Richard, třetí Fanara, bramborový Cuche a na pátém místě, navzdory našim obavám, Bank se ztrátou vteřinu a 30 setin na vítěze. Bedna to sice není, ale i tak je to naprosto úžasný výsledek. Právě se předávají poháry a stříká šampáňo. Pak zazní americká hymna a závodníky obklopují novináři s žádostí o rozhovor. To vše se odehrává jen pár metrů od nás… 

Bylo báječné vidět na vlastní oči ty nejlepší na světě a prožít atmosféru závodu světového poháru. I když právě ta atmosféra nás po pravdě řečeno trochu zklamala. Možná to bylo tím, že jsme byli daleko od tribuny a možná k tomu přispěl i silný mráz, ale v okolí sjezdovky bylo jen pár lidí. Když to srovnáme s atmosférou na Giru, kdy jsou silnice doslova obsypány tisícovkami diváků, je to úplně o něčem jiném.

V následujících šesti dnech nás čekalo nádherné lyžování v okolí masívu Sella (www.dolomitisuperski.com), kde najdete asi 500 kilometrů propojených sjezdovek, 2 sjezdovky světového poháru i 12 kilometrů dlouhou sjezdovku z nejvyššího vrcholu Dolomit, Marmolady. Masív Sella můžete objet ve směru i proti směru hodinových ručiček. Nahoru se jednoduše vyvezete vlekem a dolů jedete vždy po jiné sjezdovce. Kromě těchto okruhů můžete podniknout i další „výlety“ na lyžích a přitom obdivovat výhledy na kouzelné Dolomity. Máte možnost si tu zdarma projet měřený slalom. To jsme si taky vyzkoušeli, a když bylo skóre 2:1 pro Michala, tak ze záhadných důvodů měření času přestalo fungovat :o) V posledních třech dnech nám bohužel moc nepřálo počasí (husté sněžení, v nižších polohách místy i s deštěm, mlha…), ale i tak jsme byli nadšení. Po zadání čísla permanentky na internetu nám počítač sdělil následující údaje: celkem najeto 255 km, celkové převýšení 45 390 m, použito 66 různých vleků. Celkem spokojenost :o)

Mimořádná spokojenost byla i s ubytováním. Rodinný penzion přímo u sjezdovky s polopenzí neměl chybu. Všichni se na nás usmívali a jídlo se velmi blížilo luxusním českým restauracím, tedy až na porce, které byly v Itálii mnohem větší. Každý večer jsme po spořádání 4 chodů měli co dělat, abychom se doplazili na pokoj :o) 

Slibovala jsem cyklistickou „pointu“, tak tady je ;o) V okolí masívu Sella se tradičně jezdí některé z etap všem dobře známého závodu Giro d’Italia. Letos například závodníci zavítají do jednoho z údolí v okolí Selly, Val Di Fassa, a budou překonávat průsmyk Passo Fedaia pod Mamoladou.

Kdo by měl chuť si v létě zazávodit, objet Sellu na kole a trochu se při tom pokochat pohledem na nádherné skály a hory, může se přihlásit na závod Sellaronda Hero, který se koná 2. 7. 2011. Závod je prezentován jako nejtěžší MTB závod v Evropě, což je asi trochu nadnesené (doufám!), ale rozhodně to nebude oddychová vyjížďka. Jsou připraveny 2 trasy – kratší o délce 50 km s převýšením 2 600 m a delší o délce 82 km s převýšením 4 200 m. Startovné je do konce ledna 50 EUR a startovní balíček zahrnuje cyklistický batoh Deuter Race X, dres GORE BIKE WEAR a cyklistický šátek. Více informací o závodě získáte na stránkách www.sellarondahero.com. P.S. Nikomu to neříkejte, ale my jsme se s Michalem už přihlásili :o) Přidá se někdo…?

Hned následující den, 3. 7. 2011, se koná 6. ročník Sellaronda Bike Day. V tento den budou silnice v okolí masívu Sella vyhrazeny jen cyklistům a budete mít možnost objet okruh a překonat čtyři horské průsmyky, aniž byste museli dýchat výfukové plyny. Není to závod, ale jakýsi svátek silniční cyklistiky. Očekává se účast vice než 15 000 cyklistů! Není třeba se nikde registrovat, prostě sednete na kolo a vyrazíte. Více informací na www.sellarondabikeday.com. Tam se také chystáme, tedy pokud nám po Sellaronda Hero ještě zbydou síly :o)

[Ukázat prezentaci]

◄123