Čtvero pohledů na první závod sezony

Odmávnuto. ČESYK zahájil sezonu závodem ve sněhem zapadlé a bohem zapomenuté vísce Buková u Příbramě. Ten lán cesty sem za to stál. Nejen kvůli skvělý náladě ve voze. Za zmínku například stojí hláška: „To je silnice: ´Pojď mě jebat!“… A vlastně nás jelo šest i s Martou, bez který bysme se vůbec do Bukové nedostali.  Pornos s ní ale moc nekamarádil a tak mu pořád domlouvala: …pře …počítáváááááááááám…“ Nebo Lustigovo: „Byli jsme na tom v Benešově v kině“, na což Pornos reagoval souhlasným pokyvováním. (Prý se Jaromír Dušek na schůzi ČESYKu bojí ohnout pro tužku…) Ale už dost těhle slintů. Klikni na „móre“ a jdi do srdce článku přečíst si vyprávění od čtyř účastníků téhle výpravy!

Pornos: Moje požitky-zážitky z 1. závodu 2010
Po delší cestě  s autem neautem francouzské výroby, kostitřasu Lagunou, kdy nebylo jisté zda dojedem po ose či na laně a dle navigace, jsme dorazili na místo. Buková u Příbramě, která hostila již 2. závod. Místní hasiči opět nezklamali a bylo jíst co a pít co.

Na parkingu jsme koutkem oka zahlídli Jirku Chybu a o prvním místě bylo rozhodnuto. Takže teď jak si zbytek rozdělí 2 a 3 místo na bedně? Tato otázka nezůstala dlouho nezodpovězená. START po mírně se zvedající rovině do táhlejšího kopečka nenechal nikoho vydechnout. Jelo se klidnější tempo, Jirka to hlídal zprostředka balíku, oťukával. Najednou Mahagoni jede dopředu, asi se mu to zdálo moc pomalý a v tom kolem mě prosviští Lustig a jede mu v závěsu a hnedle odjížděj.

Chybovič na nic nečeká, tvořej trojičku a frnk, frnk… Náskok 100 metrů během chvíle a nikdo je nestíhá. Takže bedna je rozhodlá, si řikám a jak to bude dál? Mažem to ve skupině do mírného kopečka, kde následuje trochu ledovatej sjezd a k lesu, kde je předlouhá rovina.Tam házim těžký převody, až už není co a mizim v dáli skupince. Letim 35 km/h, dojedu 1-2 pronásledovatele první skupinky a už je tu vesnice a mírný stoupání.

V tom jsem zjistil, že jsem to asi přehnal na tý rovině a zasouvám dozadu. Takže je z toho 8-9 flek. Nohy bolej, sněhu všude 3 prdele, klouže to, nejede to. Dvě kola protrpím a pak se konečně rozjedu. Ale kde nikdo tu nikdo. Jedu dál, řikám si, co kdyby udělal někdo ňákou chybu a na konci třetího kola vidim před sebou Petra Bartoše. Toho nakonec předjíždím (kde jinde než v lese) a metelim to dál.V dálce dres. Je to tak 100-150 metrů, ale zkusim to. Dojedu ho před poslednim stoupáním na 20 metrů a pak jedem stejně. Nakonec to udržel až do cíle, je z toho 6. flek, ale závod se náramně povedl. Klucí už mi jeli naproti, asi ze strachu, abych se někde neztratil, boco.

Po převlíknutí hurá do hasičárny na paras ve slabym střívku, vhodný pro cyklisty, na dobré trávení a svařák v AKCI, jak to místní hasič pojmenoval. Na vyhlášení jsem se moc těšil, neboť ČESYK 2 místa na bedně v kategorii ELITE a další nejvyšší stupínek v kategorii junior. Už se moc těšim na další závod. Tam to snad bude už lepší. Jestli to Ruda natáhne tak jak řikal, tak sou tam 4 km po rovince a to bude jiný žrádlo! Tam jim asi ukážu Pantániho kvapík, ale nevim, jak dlouho to vydržim, takže už se třeste!!!!!!!!

Pornos

Reny: Buková přes sluneční clonu
Od poslední Daby uplynul necelý půlrok a i když se zdálo, že zamrzlé království zdejších Bukovských lesů nebude pro víkendový závod nic moc, přesto se ty nejotrlejší a závoduchtivý borci vydali pokořit první ze série Dabařských závodů.

Rozhodla jsem se s nimi i přes zdravotní potíže Dabu absolvovat také, ne však jako jezdec a  pokořitel ledových strání (i když Mahagoni tvrdí, že jednou to přijde), ale jako oficiální fotografka Česyku a Pornosův osobní hlídač klíčků od zánovního auta značky Renault Laguna, dále pak jako týmový zdravotník a fyzioterapeut, který svým zkušeně odborným okem dohlíží na ta jejich bolavá kolínka a pitný režim :).

Musím ihned v úvodu mého krátkého avšak jistě cenného příspěvku podotknout, že se Daba 2010 Buková stala mojí osobní srdcovkou. Skvěle uvolněná atmosféra nás provázela už cestou na závod, celé Pornosovo auto se bavilo vtipnými hláškami Lustiga a jeho chytré navigace Marty: „…za tři…..staaa…..padeee….sáááááááát metrů zahněte doprava“ :).

Celý závod pak bylo krásné počasí, a i když mě upřímně trochu kombinace slunka a sněhu docela štvala (fotografové mě jistě pochopí), tak se první březnová Daba vyvedla náramně. Dokonce jsem si řekla, že tentokrát budu klukům i oporou a vrhnu se při té plné soustředěnosti za hlédačkem i do fandění. Odměnou mi byl Lustigův výkřik, něco co vzdáleně připomínalo slova, i když mě to u srdce zahřálo, Pornosův úsměv, Lahváčův dravý pohled a Mahagoniho druhé místo. Závěrem bych chtěla poděkovat všem zúčastněným a pochválit kluky za perfektní výkony.

Jsem ráda, že jsem zase mohla fotit emoce, radost a dřinu proběhlého závodu, a že jsem si to opět parádně užila. Už teď leštím skla a těším se na příští neděli.

Reny

Lustig: Report Buková
Start kupodivu jak sem zvyklej z RU-DY pohodička, až mě to zaskočilo. Nejdřív tahá Lahváč, pak klasickej zásun, po něm iniciativu bere Mahagoni. Ten zasouvat aspoň teď nehodlá, z kopce metelí po sněhu a ledu jak drak. Za nim já Lustigus a za chvíli si přede mě vleze Jirka Chyba. Za náma díra, ani nevim proč, ale jedem sami.

V terénu po ledovym sjezdu Mahagoni první, Jirka druhou kolejí ve sněhu druhej a já uzavírám partičku uprchlíků. Sníh celkem milosrdnej, nebo mám dobrý pláště. Neklouže to, jen ve výjezdu mezi polema tanec s vlky – klasicky přední kolo pocem, zadní kam jdeš?? Vrávorám, ale neležim. Marek s Jirkou dělaj postupně pápá a v každym kolem ujížděj, až je v cíli manko 5 minut. Hnus, ale já spokojenost. Jelo se mi SUPER. Takže jízda v tomhle typu sněhu pro mě paráda, díky tomu i bedna-) Za mnou díra, v ní válčí Pornos, statečně.

Pak klobáska, svařáček, vyhlášení a hurá na nedělní pozdní oběd. Prostě zas super neděle. Díky RUDO teame. Haugh.

LUSTIG

Mahagoni: Sněhoví honimíři
Vcelku komorní závod v té Bukové. Vzhledem ke K.O. stavu RM Landslide jsem si zapůjčil vymazlenýho bajka páně Lukyho Durateca. (Za což mu ještě jednou velice děkuji.) Poněkud zima, trochu sněhu, ale synové ČESYKu jsou kluci statečný. Oblíkám dvě krátký moiry a dva dresy, tenký gatě a gaťky ČESYKu. Rukávky jsou dnes trochu málo – mráz mě prostupuje jak Patrik Svejzí Hůpi Goldbergovou ve filmu Duch.
Po startu se jede, jak ke Škvorům na pívo. Svědí mi šlajfky, chci to napálit, ať se něco děje. Hledám si mezeru a chlupy na neholenejch nohou mám samou nadržeností v pozoru. Při první příležitosti jdu tam a hned to začnu mrdat hlava nehlava. Valíme to po zamrzlym sjezdu a já si představuju ten nataženej vláček za mnou. Pak vlítnem do lesa na cestu, kde balancujem ve vyjeté koleji. Nedá se ohlídnout, tak poslouchám a odhaduju, kolik lidí za mnou může být. Zdá se mi, že je tam až moc velký ticho.

Vlítnem do vsi a málem se srazíme s Jirkou, protože jsem si popletl cestu a ponáším do leva místo abych jel rovně. Jirka přebírá první fílček a já se řadím za něj. Alespoň budu přes pole schovanej, libuju si. Ale ne! Nalepenej těsně na Jirku, nevidim na cestu a vyrábim chybu za Chybou. Lustigovi jedoucímu za mnou musí moje jízda připadat jako „tancuj, tancuj, vykrúcaj“. Jirka mě odkrojí na dvacet metrů, třicet… padesát a pak už ho jen honim.

V druhym kole je to na poli rozrytý, jako by tu prasata hledali lanýže. Musel to bejt přetěžkej arbajt pro všechny. Čas od času se v zatáčkách ohlídnu, ale nikoho nevidim. Zato Chybič je přede mnou pořád těch padesát metrů. Chyba chybu neudělá – v technice ho nedám a ve fyzičce taky ne. I když mám každý kolo povolenej doping od Reny v podobě mohutnýho povzbuzování. Navíc se na mě kouká krz sklíčka svýho Kanonu a tak se snažim jet.

Vzdálenost se ale nezmenšuje a v cíli je z toho 38 vteřin zásek. Třetí dojíždí Lustig. (Spolu s Lahváčem, kterej bral jedničku v hošíčcích, jsme tedy obsadili kompletní bednu!) Všichni se do cíle trousí osaměle. Žádnej špurtík. Jen Pornos má na jednoho borce asi 20 metrů. Měli jsme mezi sebou odstupy, jak korálky v náhrdelníku. Honili jsme toho před sebou a byli jsme sami honěný. Prostě honimíři 🙂 See Ya v neděli!

Mahagoni

Fotos by Reny

[Ukázat prezentaci]

◄1234►