MS Cyklokros Tábor,nejlépe chutná na ledu
Česyk jel podpořit naše borce na MS,trať za humny tak nebylo co řešit. Účast celkem slabá,tak jede jen Shit,Pornos,Lustig,Mářovci a Spevča family. Na místě s Lustig károu za chvíli,koupě lupenů a hurá na start holek, zafandit naší Katce Nash a spol.. Lidí na trati jak much,supr atmosféra,belgáni teda fandit umí,paráda. Holky jedou jak divý,jen Katka se pere se sněhem a ledem,řveme na ní co to de,nakonec nevděčný brambory.
Pak na jídlo do města,hnusnej oběd a hurá zpátky na Elitu.To už kolem trati lidí mraky,vylejzá slunce a závod startuje.Kde holky jeli rychle,elita tu doslova letí.Naši hrajou prim,lidi řvou jak kráva,vlajky mávaj na tratí.Stojíme u umělý překážky,občas ty 2 prkna 40cm vysoký někdo skáče na kole,mazec !! Štýba po lesním pichu znovu na špic,za nim Bína,Zlámalík,Šimůnek,docela super pocit vidět tolik čechů vpředu. Při jejich průjezdu řvem jak lvi,že z toho bolí v krku a chraptíme.Za mě říkám že lepší atmosféru na závodech v ČR sem ještě nezažil,přirovnáním by byl horský dojezd na Alpe D Huez na Tour a samo náš Železný Dědek-) Nakonec Zdeněk sólo a zlato,ale to víme všici.
Kdo nebyl prohloupil,no MS tu neni každej rok a kluci ukázali že cyklokros je náš DOBREJ sport. Když sem pak viděl večer v bedně Štybara slzet, měl sem husí kůži. A jak se to líbilo vám??????????
Lustiqu,popsal jsi to naprosto špicově!Díky za reálné info z kolbiště.Celý rok jsem se těšil,ale nakonec jsem musel utírat slzy pouze u bedny!!!
Lusťo, byl to krásnej zážitek, zamrzli jsme v tý nejtechničtější pasáži: zatáčka 180 stupňů před zadními schody. Tam se padalo! Tam se předjíždělo! Skoro jsme leželi přes hrazení, úplně na nás ti borci dejchali. No a Štybyho jsme hnaliiiiiiii!
Skutečně výborný sportovní zážitek.Obecenstvo bylo nejleší české ikdyž Belgáni nám nebezpečně dýchali na záda.Díky cyklokrosaři………
Sice poněkud opožděně, ale přece… Co k Táboru dodat- v sobotu jsem tam byl s Lahváčem, v neděli pak s celou famílií. Lusťovo popis celkem sedí, jen tu atmosféru nejde poposat na papíře, to se muší zažít.
PS: cestou domů jsme na sebe šeptali…