mhcp2010.jpgLetošní Mahacup byl úplně jinej než ty předtím. Až dosud to vždycky byla jednorázovka, ale teď jsme po Chlumu jezdili sakra delší dobu. Bylo to vlastně logický, že ten prožitek bude násobenej počtem strávenejch hodin. Ale až takhle hluboký to mělo být?

Myslim, že nejen pro nás, kdo jsme byli na startu, ale i pro borce a stíhačky kroužící většinou osaměle po legendě všech kopců, bylo těch čtyřiadvacet hodin našlapaných událostma až po okraj. Každej kdo se tu zastavil na gáblík, s sebou přinesl kousíček atmosféry, která se na něm v právě ujetym kole nalepila. Vznikla z toho mnohovrstevnatá výpověď složená ze spousty příběhů a já si říkám, že je přede mnou velmi těžkej úkol, jak ty emoce ukočírovat do filmu.

Nemám to v šišce ještě učesaný a tenhle text je toho důkazem. Berte to jako pár mejch osobních střípků z toho předlouhýho dne, ze kterých si každej sám poskládáte zrcadlo letošního Mahacupu. Protože si do chybějících míst dokážete vložit vlastní kousíčky, který tam zapadnou…

…Nekonečná vigilie…
Šiťák odešel do auta a zpátky se už nevrátil. Ráno mi s malinkýma očima zarudlýma sotva tříhodinovym spánkem vyprávěl, jak ho zalila vlna příjemný slasti, když si sedl do ještě vyhřátého auta. Vůbec se proti tomu nedalo bránit. Bylo to, jako když free diveři klesají desítky metrů pod hladinu moře. Opouštějí svoje tělo a objevujou novej svět. „Pamatuju se, jak jsem se naklonil pro tu věc, pro kterou jsem šel a pak už jen to, jak jsem po x minutách přelézal na zadní sedačky,“ vyprávěl a jeho pomuchlanej obličej svítil jak žárovka…

…před čtvrtou jsem už začínal mít poruchy vnímání. Díval jsem se na Jirku s dlouhýma přestávkama, protože zvednout víčka bylo tak těžký! Něco jsem mu povídal. Najednou jsem zjistil, že jsem uprostřed věty přetrhl nit a vyprávim mu od půlky obsah jednoho mikrospánku, který mi právě v kratičkym záblesku prolétl hlavou. Těžko jsem skládal slůvka dohromady a pletl se mi jazyk, jakoby to bylo neposlušný zvíře, který si dělá, co se mu zlíbí. Pak mi přišlo, že mám hrozně těžkou hlavu – celá zamračená obloha nad Chlumem se snesla dolů a s břinknutím se zastavila o moje temeno. Zhroutil jsem se pod tou nebeskou tíží na lavičku. Už se to nedalo snést. Neodvratně přišel milosrdnej reset…

Byl to hlubokej spánek, kdy je tělo tak unavený, že vám ani nepromítá filmy v podobě snů. Soustředí se jen na dejchání a tlukot srdce. Ale najednou jsem sebou vyděšeně trhnul! Probudilo mě ticho, který paradoxně hrozně řvalo. V elektrocentrále došel benzín! Vymrštili jsme se z laviček, za běhu jsem popadnul kanystr a dali jsme jí pořádně nažrat. Párkrát zaškytla ra… ta… ta… ta… A pak začala příst: trrrrrrrrrrrr… Znovu se rozsvítilo světlo a ve stanu se rozeběhlo topení.

…Kateřina…
Po čtvrtý hodině jsem šel vzbudit Kačku, protože to už dál nešlo. Ve stanu bylo příjemné teplo. Fukar tu svých tichým šuměním dělal kulisu vrčivému zvuku centrály. Na karimatkách byly rozhozený housenky spáčů a jedna z nich se ve spacáku posadila. Kačka. „Už jezděj?“ zeptala se. „Zatím ne“, zašeptal jsem, ale než jsem stačil dodat, že to na dvě hoďky balim, potřásla blaženě hlavou a zalomila to zpátky na karimámu. Zrovna když jsem přemejšelel, jak jí poprosit o vystřídání, vztyčila se znova: „A je tam někdo?“ „Jen Jirka s Juniorem. Chtěl jsem tě poprosit, jestli bysme se nevystřídali?“ Nic neřekla, kejvla na znamení souhlasu a už se drala ven z vyhřátýho pelíšku do tý hnusný zimy. Kateřinka, vládkyně nad rendlíky, posel dobrý nálady, nejdůležitější osoba MiniMahacupu a strážce výsledkový listiny Mahacupu 2010, 24 hodin…

…Nakonec jedinej, kdo vydržel na stráži celejch dvacet čtyři hodin byl Junior. S věčnym ohníčkem cigarety u pusy. Nám námahou padala víčka a on se svejma pichlavýma očima pozoroval každej moment toho dlouhýho dne. Tichej společník připravenej spnit jakejkoli úkol…

…pan Vitamín…
Filípek Velká Bradavka Bělohlávek, zvanej Sifilos a jeho padre jsou už dloooouhejch DEVĚT! let dodavateli ovoce na stůl Mahacupu. Vždycky k nim přijedu, Filda rozdává vtípky na všechny strany, srší humorem a dobrou náladou. Vyskočí na korbu náklaďáku a už mi snáší banány, pomeranče, jablka… Pak si slíbíme, že musíme řádně zachlastat, ale víme, že se nám to podaří zas jen náhodou, až na sebe narazíme při nočním tahu Benešovem. To pak ale většinou stojí za to…

…Pornos…
Chlumwitch se zachovala nedobře k tomuhle bohatýrovi ČESYKu. Očarovala mu kolínko, takže se pral nejen s tratí, ale i se stále vzrůstající bolestí. Pro gáblík si kulhal jak Depejrak, ale znovu a znovu rozsvěcoval světýlko a vyrážel do houstnoucí tmy. Jeho oči se postupem času potahovaly skelnatou mázdrou únavy s příměsí bolesti. Znáte to z předchozích filmů Mahacupu: Pornos a jeho veliký oči naplněný únavou až po okraj…

… Mr. Canon…
Pítrs,TechDirectore Mahacupu svym rozvážnym krokem několikrát přeměřil celou trať a cestou svými Canony trefoval všechno, co mělo dvě kola. Vznikly nádherně barvený a hluboký fotky, jejichž část můžete sčíhnout na jeho webu a určitě budou i ve filmu Mahacupu 2010. Jeho panimáma Martinka pozdravila účastníky letošního klání vynikající dvojctihodnou buchtičkou, která do všech padala, jak šutry do Sázavy.

…Mě to nebaví…
Největší nadšenec na čtyřiadvaceti hodinové kroužení po Chlumu. Ještě několik hodin po startu prohlašoval, že nepůjde vůbec spát. Při jízdě si pískal a po minuvších závodnících házel hláškami. Po půlnoci se zkroutil jak suchej list. Chlumwitch ho promnula mezi prsty až zvláčněl jako dobře uvařená špageta. Erik Mařík odjel do svého dalšího kola a zpátky se vrátil úplně jinej chlap…

…milenci…
Vašákovi, vzor do sebe dokonale zapadnuvší dvojice, pro který nebyl problém urvat si od huby celej víkend, a strávit ho v autě nahoře na Chlumu a pak dole na startu. Irenka se bez řečí, s elegancí sobě vlastní, zapojila do cateringovýho týmu a hodila do placu výbornej štrůdlíček, po kterym se jen zaprášilo.

…muti…
Mamka udělala všechno to báječný jídlo… Šest pekáčů buchet, na který zadělávala v rokli a míchala to borovicí, protože si spočítala, že na 24 hodin, to už chce pořádnou kopu sacharidů! Pak nesmrtelnej gulášek FOREEVEEEER, fazolová TURBO polívka, kuřecí těstoviny….

…and thanx to:
Mimo dosud zmíněným: Rináde – moje nejlepší setřenka, Brašůlja, Starej Lustig, kterej přijel v pátek na strat/cíl a v sobotu ráno tam byl v 9:00 nastoupenej znova. Jirka Pinkas, kterej přišel posílit MahacupTeam v nejkrutější době od dvanácti do pátý hodiny ranní. A samozřejmě Cobretti, bez kterýho by to nešlo. A díky Ireně Mámě Mářový za její sladkej pozdrav na stůl letošního mhcp…

A jestli jsem někoho zapomněl, jebněte mě XT klikou do palice a přijměte mou upřímnou omluvu…

This article has 7 comments

  1. Kajman

    Krásně jsi to napsal.Už se moc těšim na vyhlášení.
    Je to,jako bych to jel teď a mám to znovu před očima

  2. Hanka

    Chybí tam snad jen Festiniho Katzenaugen :o))) Byli jste skvělí, ještě jednou díky!!! Hooooodně dlouho bude na co vzpomínat!!!

  3. Lustigus

    Díky za těch deset závodů.Deset ročníků,deset let s MAHACUPEM.

  4. Mahagoni

    Lustigu máš recht: Deset let. To je neskutečná porce.

    A jako jedinej z borců máš deset čárek, brááááácho! Smekám.