Na přelomu června a července letošního roku nabídl masív Sella všem příznivcům cyklistiky hned několik mimořádně pěkných cyklistických akcí, mezi kterými nechyběl ani podle organizátorů nejtěžší MTB maraton v Evropě – závod Sella Ronda Hero. Ale v rámci světového poháru amatérských cyklistů se zde jela i časovka do vrchu Arabba – Passo Pordoi  a hned druhý den po Sella Ronda Hero zaplavily tisíce cyklistů silnice uzavřené pro auta v okolí masívu v rámci Sella Ronda Bike Day.

Vše začalo časovkou do vrchu Arabba – Passo Pordoi, která se konala druhý den ráno po našem příjezdu do Itálie. Po týdnu stráveném s nohou nahoře ve snaze zbavit se otoku z kolena naraženého při pádu na Blizákovi a s pořádným strupem, který mi den předtím prasknul při vyjížďce na blízký kopec, kde jsem vůbec nemohla popadnout dech, o formě nejde moc hovořit… Lustig říká, že když skončí v polovině startovního pole, bude spokojen. Já toužím jen po medaili, kterou dostanou všichni, kdo závod dokončí :o) Čeká nás 9,5 km stoupání s převýšením 637 m, průměrným sklonem 6,7 % a 33 serpentinami. Startuju hned jako druhá. Na červeném koberci na startu se mi trochu roztřesou kolena, ale jakmile vyrazím, strach se vytrácí a na bolavé koleno není ani pomyšlení. Pomalu se přibližuju Angličance, která startovala minutu přede mnou, a říkám si, že bych ji teoreticky mohla i dojet, ale ke konci se mi zase vzdaluje. Poslední kilometr před cílem je pro mě utrpení, už to chci mít za sebou. V cíli fandí skupinka lidí, tak si ještě přehodím a pokouším se o něco jako spurt, ale sil je už hodně málo. Bez povšimnutí projedu kolem děvčat v krojích s medailemi, dvakrát obkroužím velké parkoviště a snažím se popadnout dech. Pak se vracím pro medaili a do poslední zatáčky před cílem podpořit Lustiga startujícího s číslem 22. Ten na rozdíl ode mě opravdu mocně finišuje. Později mi sděluje, že v závěru se mu jelo nejlíp. V první půlce se dost trápil, špatně se mu dýchalo a vůbec mu to nejelo. Od 20. zatáčky to bylo o poznání lepší. Škoda té první půlky. Vracíme se zpátky do Arabby, kde nás čeká oběd (těstoviny, nápoje a káva jsou zdarma v rámci startovného 25 EUR a k tomu jsme ještě dostali bohatou startovní tašku) a pak vyhlášení. Můj čas 0.42.43 stačí na 2. místo v kategorii a 3. celkově (o 14 vteřin před Angličankou:o). Přestože v ženské kategorii bylo účastnic jen pár, mám velikou radost. Po několika čtvrtých místech bedna, velmi milé překvapení. Kdo by to čekal, když mám za svou cyklistickou kariéru najeto na silničce něco málo přes 200 km :o) Lustig si s časem 0.37.24 splnil svůj cíl, tedy střed startovního pole, ale spokojen není, nesedlo mu to, tedy hlavně první půlka. Rekord na této trati je pro zajímavost 0.25.05.

Hned další víkend je na pořadu dne MTB maraton Sella Ronda Hero. Pořádá jej Peter Runggaldier, bývalý italský reprezentant ve sjezdovém lyžování, který se mimo jiné pyšní ziskem malého glóbu v superobřím slalomu a druhým místem v obávaném sjezdu v Kitzbühelu.  Muž, kterému na lyžích odvaha rozhodně nechyběla, účastníky závodu opravdu nešetřil. Obě trasy vedou kolem masívu Sella. Kratší měří 50 km s převýšením 2 600 m a dlouhá, údajně nejtěžší MTB maraton v Evropě, se jede na trase dlouhé 82 km s převýšením 4 200 m. Na obou trasách musíte překonat 4 horské průsmyky a jezdí se výhradně do kopce nebo z kopce, rovinu tu prakticky nenajdete. A pohodové úseky taky ne – buď stoupáte prudce nahoru po drolícím se podkladu nebo se musíte vypořádat s těžkými sjezdy. Odměnou jsou vám ale při každém šlápnutí úchvatná panoramata, za každým vrcholem jiná. 67 % krátké trasy tvoří singletracky.

V pátek přijíždí Kajman a jdeme si vyzvednout startovní tašky. Všude ve vesnici Selva val Gardena visí plakáty závodu se slovy „IS THERE A HERO IN YOU?“, popř. „BECOME A HERO“. Stojíme ve frontě a obdivujeme luxusní kola, která jsou jen tak bez zámku opřená na náměstí. Nejvíce je jednoznačně Cannondalů. Mít v Itálii Cannondala je skoro trapné :o) Přebíráme startovní balíček – cyklistický batoh Deuter, dres GORE BIKE WEAR, šátek a ještě pár drobností. Startovné 50 EUR se nám rázem zaplatilo :o) Pak už jen krátká procházka, večeře a hurá do postele, aby bylo na druhý den co nejvíc sil. Start je už v 8 ráno.

Po šesté zvoní budík, cpu do sebe co nejvíc jídla včetně dvou naprosto odporných pomerančových gelů (říkám si, že mě to třeba zachrání:o) a přichází dilema, co na sebe. Venku je modro, ale pouhé 4 stupně! Přes den má být k 20 stupňům a je jasné, že se zahřejeme hned v prvním kopci s převýšením přes 700 m a sklonem místy až 30 %. Nakonec jedeme v krátkých, mě hřejí jen rukávky a Lustiga vestička. Spolu s Kajmanem vyjíždíme na start vzdálený asi 3 km. Tam už se začíná 1 500 účastníků z 27 zemí pomalu řadit. Vpředu elita, za nimi licencovaní, pak kategorie hobby na 82 km a úplně vzadu naše kategorie, tj. hobby 50 km. Lustig se do poslední chvíle hřeje kdesi vzadu na sluníčku. V posledních dnech ho pobolívalo v krku a špatně se mu dýchalo, tak přece nepůjde někam dopředu. Nakonec ale zaujímá pozici vedle mě a Kajmana.

Odstartováno! Na první vrchol Dantercepies se stoupá pomalým tempem, lidí je hrozně moc a těžko se předjíždí. Ale na rozjetí je to celkem příjemné :o) Z vrcholu následuje sjezd po šotolinové cestě, potom kus po sjezdovce a dál po singletracku. Terén je těžký, hodně lidí tlačí a tvoří se zácpa. Mě to ani moc netrápí vzhledem k tomu, že sjezdy nejsou zrovna mou silnou stránkou, zvláště po pádu z Blizáka, kdy mám stres z každého kamínku :o) Spíš lituju kluky, ty by to tady nebýt zácpy určitě rvali! Následuje vesnice Corvara a další stoupání směrem na Passo Campolongo, kde už se startovní pole roztrhá a zácpy jsou ty tam. Pak už se sjíždí do Arabby, kde zahajujeme stoupání na již důvěrně známé Passo Pordoi. Kus po sjezdovce nahoru, asi 1,5 km po silnici a opět do terénu na singletrack. Jedeme kousek z kopce a každou chvíli za sebou slyším: „Occhio, sinistra!“ („Pozor, levá!“), popř. „Occhio, destra!“ („Pozor, pravá!“) a v jednu chvíli dokonce i česky: „Můžeš mi prosím tě uhnout? Já opravdu nemůžu jet.“ Od Lustiga sice neustále dostávám školení, že nemám při závodech nikomu uhýbat: „Když to umí, tak tě předjede!“ Ale stejně mi to občas nedá, když se na mě někdo zezadu řítí a cestička je fakt jen pro jednoho ;o) Ale budu na sobě pracovat, slibuju! :o) Nahoře poprvé stavím u občerstvovačky. ENERVIT opravdu nešetřil. Jsou zde volně k dispozici nejrůznější gely, tablety, obložené housky atd. A takové občerstvení najdete na každém ze čtyř vrcholů. Následuje nejtěžší sjezd závodu lesem dolů z Passo Pordoi. Dokonce i Lustig přiznal, že některé pasáže nejel. A pak už jen stoupání na poslední vrchol, Passo Sella. Vím přesně, co mě čeká, protože jsme si s Lustigem tento úsek projížděli pár dní před závodem. Hodně lidí tady tlačí. Když to aspoň trošku jde, snažím se jet, ale polovinu kopce určitě tlačím taky. Kajman mi pak v cíli sděluje, že ho tady už braly křeče a tlačil kopec úplně celý. Dokonce se prý i chvílemi ohlížel, jestli náhodou nejsem někde za ním :o) Z Passo Sella se ještě stoupá kousek nahoru a následuje závěrečný sjezd, i když pár malých kopečků vás tam ještě potrápí. U cedule 1 km do cíle už jsem téměř v euforii, posledních 100 metrů vede po silnici a před cílem na mě křičí Lustig s Kajmanem. Huráááá, jsem v cíli v čase 6 hodin 1 minuta a navíc bez pádu :o) Komentátor hlásí: „Dojela Hana Vrbovcová z České republiky, 4. místo v kategorii, 8 místo celkem.“ Cože? 4. místo? Na takové umístění jsem před závodem vůbec nepomýšlela. Chtěla jsem hlavně dojet v pořádku a pokud možno nebýt poslední. Takže radost, ale na druhou stranu si říkám, že to mohlo být o to jedno místo lepší, nebýt těch šnečích sjezdů.  4. místo je mi už asi souzeno. Ale na druhou stranu můžu říct: „I am a hero!“ :o)

Rychle spěchám za Lustigem a Kajmanem a sdělujeme si zážitky. Tuto část závodu mám snad nejradši :o) Lustig je spokojený, jelo se mu dobře, zvlášť v posledním sjezdu setřásl několik soupeřů. Kajman vzpomíná na utrpení při tlačení na Passo Sella, bolest v pažích v posledním sjezdu a na Annu Ferrari, 3. ženu na dlouhé trati v kategorii Elite, která ho okouzlila svou technikou, když ho předjížděla ve sjezdu.

Na tabuli už visí výsledky. Lustig zajel opravdu skvěle. S časem 4 hod. 30 min. byl 13. v kategorii a celkově 27. na krátké trase v kategorii hobby čítající 299 lidí. Kajman s časem 5 hod. 35 min. obsadil 32. místo v kategorii a 84. celkově.  O náročnosti závodu svědčí i naše průměrná rychlost: Lustig 11 km/h, Kajman těsně pod 9 km/h a já 8,3 km/h. Na dlouhé trati v kategorii Elite zvítězil Ital Mirko Celestino, bronzový medailista z mistrovství světa v maratonu, které se konalo týden předtím. Trať pokořil v čase 4 hod. 26 min. s průměrem 18 km/h, na rozdíl od nás však dojel hodně odřený :o) V cíli říkal, že to byl nejtěžší závod jeho kariéry. Na stejné trati mezi ženami zvítězila Kathrin Schwing, skoro čtyřicetiletá Němka s červenými dredy, růžovým dresem a tyrkysovou helmou, v čase 5 hod. 59 min. Pěkné video ze závodu a další informace najdete na www.sellarondahero.com.

Hned druhý den ráno po Sella Ronda Hero nás čeká Sella Ronda Bike Day. Nejedná se o závod, ale vyjížďku opět okolo masívu Sella, tentokrát však na silničním kole po silnicích uzavřených pro auta a v opačném směru. Spolu s námi na tuto akci vyráží více než 18 000 cyklistů. Není nic lepšího než si den po Sella Ronda Hero vytočit nohy na silničce a ujet 70 km s převýšením kolem 2 000 metrů :o) Kajman s námi jede jen na Passo Sella, zde se otáčí a míří zpět k autu. Čeká ho dlouhá cesta zpátky do Čech. Nás čekají ještě tři průsmyky. První z nich je Passo Pordoi. Tady je ještě rušněji než jinde na okruhu, protože se zde bude odhalovat monument Gilberta Simoniho za přítomnosti tohoto velkého závodníka u příležitosti ukončení jeho kariéry. Na tuto slavnostní chvíli se nám ale nechce čekat, máme toho ještě hodně před sebou. Stoupání na Passo Campolongo je celkem krátké, zato stoupání na poslední průsmyk, Passo Gardena, se zdá být nekonečné. Nahoře na mě čeká Lustig, který jako skoro jako při každém stoupání soutěžil s jedním z Italů. Chvíli se kocháme a pak už nás čeká spoustu kilometrů sjezdu až do Santa Cristiny. Další Sella Ronda Bike Day (www.sellarondabikeday.com) bude už 18. září, kdyby chtěl někdo vyrazit :o)

This article has 4 comments

  1. Kajman

    Nejhezčí a nejtěžší závod,co jsem kdy jel,luxusní kola domácích závodníků,nezapomenutelná trať a výhledy,opravdu perfektní zajištění od pořadatele.A hlavně nakonci štastnej,ale strašně utahanej.Kdo chce jet,fakt to stojí zato.

  2. Mahagoni

    Hanko, díky za krásný čtení a hlavně gratulace k bedně! Některý ty fotky jsou hodně dobrý – ta šestá od konce je boží.

  3. Lustig

    Kdo si chce užít nádhernou dovolenou na BAJKU,ať neváhá a hurá do Dolomit.Já za rok JEDU-) HERO

  4. Hanka

    Dík, Marku, i když větší pochvalu si podle mě zaslouží Lustig za výkon na Hero! A k fotkám – fotografové ze Sportgrafu fakt umí :o) Do galerie jsem doplnila ještě pár našich fotek včetně monumentu Simoniho.