img_0737_sm.jpgjo, jo, už je to tak. Sedumnáctýho listopadu jsme se konečně dostali k tomu, abysme předali putovní pohár těm nejzapálenějším fanouškům Železnýho dědka. Byla to velká taškařice. Jako vždycky, když my kluci z ČESYKu někam vyrazíme. Nu, posuďte sami…

Ráno přijel Festini s menším zpožděním, než jsem u něj zvyklej, takže mě zastihl jen s jednou ponožkou a žvýkajícího chleba s marmoškou.  Hned jsem se hodil do gala, shrábnul snídani a razili jsme nejprv na Cartmen, páč mi chtěl Festini ukázat, jak to tam s klukama počochnili. Cestou jsme potkali Cobrettiho, kterej si k nám vlezl, že prej pojede taky.

Cartmen je holej, jak podpaždí gymnastky kategorie mladší dorost, ale musí se tam ještě pořádně zamakat. Kupa plánů – lítalo to z nás, jak z utržený sprchy, ale znáte to. Nějak se to setřese, něco bude dřív, něco pozdějc, ale stejně to nakonec dáme do kupy…

Vyrazili jsme směr Benešov za Kámou, který u sebe uchovával mamutí pohár určený nejlépe fandící obci. Vyrušili jsme ho akorát od oběda, takže bylo jasný, že se ani nemusí doma ptát, jestli se mu s náma chce. Trocha jsme poklábosili, dal nám pohárik a jeli jsme.

První zastávka u Tondy v Bene – Vlašimská ulice. Tonda to má těžký. Je to obrovskej srdcař, ale na fandění je tu sám. Dostal plaketku za sedmý místo a bylo vidět, že je fakt šťastnej. Bylo povzbuzující vidět jeho nadšení.

Pak jedem do minivesničky Boušice, kde o závodě ztrestali celej sud Ferdinanda. V deseti lidech. Vzpomínám si, když jsme tam druhej den přijeli, jak nám borec říkal: „Vy ste nám dali kluci!“ A kejval přitom stříbrnou hlavou, ze který koukaly krvavý voči. Soudek dostala každá vesnice, ale v Boušicích jsou pijci nejudatnější. Předáváme jim plaketku za 6. místo.

Pak frčíme do Dlouhejch Polí. Zdejší pantáta kovář přebírá plaketu za čtyrku. Samej smích, vtipy lítaj, hubu máme všichni namalovanou od ucha k uchu. Spřádáme plány na příští rok, Festini maluje do vzduchu nafukovací hrad pro zdejší děcka a přes cestu klene nafukovací bránu. Připadám si jak tajemník Okresního zkrášlovacího spolku. Všichni se tomu smějem.

Pak následujou Okrouhlice, všichni se učísnem, páč jedem za blonďatym sluncem ŽD, Ivuškou. Mimochodem Okrouhlice maj super barokní kostel, kolem kterýho jsou nádherný bachratý sochy, na kraji vesnice je čerstvě zrekonstruovanej obrovskej železnej kříž s Kristem. Tak tady se asi dařilo v minulosti, říkám si.

Ivuška otevírá až na pátý zazvonění a mě přijde, jako by najednou rozkvetlo celý to pole za domem 🙂 Šéfka „dědekGirls“ Železnýho dědka je prostě ženská na svym místě. Minulej rok se stala evropskou hasičskou miss.  Jo a když už jsme u toho, letošní evropskou miss hasičů je Štěpka, další z týmu „dědekGirls“, takže je jasný, že Železnej dědek má to nejlepší, co může být! A sme na to sakra pyšný!

Asi bysme na tom zápraží stáli ještě dneska, ale pak někoho napadlo, že toho máme ještě hodně před sebou a tak se loučíme a mažem do Kochánova. Minulej rok tu udělali neskutečnej bugr. Kolem tamější zatáčky, kterou závodníci projížděj na ucho, připravili atmosféru, kterou vidíte leda v telce na Tour de France 🙂 Pan Škvor nás trochu uzemňuje, když říká, že „dávat to takhle pozdě, je škoda“. Říkáme, že to na příštim ročníku máme vošéfovaný. Že svezem lidi z vesnic na místo startu do Soběhrd a vyhlásíme to tam rovnou po závodě. Kochánov to měl letos za 2.

Pak profrčíme Teplýšovice – ty si necháváme na konec. Gratulujem v Kozmicích, kde to taky bylo náramný – o fous skončily za Kochánovem. Pak rychle do Bedrče, kde to zas bylo mrtvý. Ale nejni se čemu divit, když tam maj den před závodem Bedrčskou husu. To je ani sud Ferdinandu zdarma na tribuny nepřitáhne. Tak tam předáme plaketku za poslední místo. Žížalovi jsou hodně v pohodě, rozdávaj se vtípky, hlavně Festini perlí a je vidět, že si to fakt užívá.

Pak mažem zpátky do Teplýšovic a předháníme se s historkama, komu tady v tom posledním stoupání bylo při závodě nejvíc blbě… V Teplýšovicích Festiniho málem zežere Trhač-pudl. Asi se mu nelíbí, že dostali tak malej pohár…

Celej ten den byl super. Ty vesnice – Kozmice – Teplýšovice – Kochánov – Okrouhlice – Dlouhé Pole – Boušice – Benešov, Vlašimská ulice – Bedrč a ty naše Soběhrdy jsou jako perličky na náhrdelníku. A ty perličky jsou krásně teplý, protože je zahříváme tím, jak je nosíme. Jestli jako chápete, jak to myslim…

Už to nejsou jména na mapě, shluk domů, kterým se mihnem, když jedem dlouhej švih. Jsou tam lidi, se kterýma děláme legendu český závodní cyklistiky.

This article has 5 comments

  1. Lustig

    Tonda z Vlašimský je BOREC.Dík za doručení vysvědčení pro naše OBCE.

  2. Hanka

    Jste šikulové! Reportáž je plná dobré nálady :o)