img_1358-edit.jpgLetos se to ukrutně špatně sešlo. V jednom termínu Třasáček a pohárové ikscéčko. Kdybych na Vysočinu nemusel pracovně, velmi rád bych se Kohoutovi projel po hřbetě. Nakonec to bylo alespoň trochu vyvážený tím, že takovej závod jako uspořádal Jánčí Svorada, se v Česku moc nevidí. Bylo fajné zažít tři dny nabitý cyklistikou.

V pátek makám z domu, abych úderem pátý učinil trojklik Start –Shut down – OK. Po brutálně nabitym tejdnu tomu nedám ani minutu navíc. Za chvilku se pro mě staví Aleš „Ližkou Le“ Selix s Terkou, takže trochu hoňka. Renča mi balí proprietky, ale spěch je zbytečnej- pan a paní LižkouLovi mají zásek přes půl hodiny.

Cesta na Vysočinu příjemně uběhla i přes to, že jsem si uvědomil, že nemám ani spacák (což je u mě normální) ani deku (což už se při určitých výškách teploty může jevit jako problém). Ve ski areálu v Novém Městě právě probíhají sprinty. Setkáváme se s Petříčkem, Romešem a Andromedou a švitoříme jako sýkorky na první jarní den.

Hned skočím do gatí a jedeme se mrknout na trať. Péťa mi říká, že bude muset dofouknout vidli, protože na tý skále „to chodí na doraz“. Já si nic dofukovat nepotřebuju – pevňucha Riči wécées se z toho „odmítá posrat“. Přijíždíme ke kýženému úseku. Je to drop jak sviňa – dole se to zapíchne a i 120 zdvihu je tady málo. Už se tu rojí chumel diváků natěšenejch na první tréninkový držky. Riči mi ale říká NE, takže volím objížďku, která je sice delší, nicméně mi zůstane hlava spojená s hrudníkem.

Druhej bonbonek je pasáž složená z obrovských balvanů. Jen tak tak, že nebrousíte zuby na převodníku. Kameny jsou pospojovaný dvěma úzkýma lávkama, takže máte „na výběr“ luxus dvou cest. 🙂 Trochu mě znejistí Máma Mářová, když se mě zeptá, jestli není škoda těch kol. Ale sázim to tam a po třech pádech celej úsek projedu bez zaváhání. Jsem vysmátej jak Bob Marley na koncertě a tak si to dávám ještě párkrát. Až do doby, kdy si Riči na protest hodně hlasitě odkrkne! … Hned vidim miniaturní prasklinku schovanou v hlavový trubce, která se pod údery na zdejších kořenech stále víc rozšiřuje, zatímco nic netušící Mahagoni…

Po návratu jí teda vytáhnu na světlo a v houstnoucím šeru jí prohlížim jak starej Röentgen. Vypadá to ok, takže zítra jí za trest dám pořádně za uši.

img_1815-edit.jpg

Jdem se podívat na staďák, s Reny Canonistkou vyzvednout presskarty a zaskákat si na Wohnouty. Na noc se balim jako Cibulková. Sedm vrstev, čtvery ponožky, dvoje tepláky, kulich ČESYKu, další ponožky jdou na ruce jako rukavky, na nohy si dávám igelitku. Houmles hadr. K ránu mě budí zima, takže koukám do plátna stanu s husinou po celym těle jak kuří řiť.

Samotný závod je mazec. Klukům se po startu nějak nechce jet, tak se najednou rozhlížim na špici. Než se ale dostatečně pokochám, je tu první sjezd a borci kolem mě lítaj jak dešťový kapky. Na balvanech chci zástupu diváků ukázat, jak jezděj kluci z ČESYKu. Pošlu to tam, když najednou kolem mě protančí borec s kolem v podpaží. Sice do mě nestrčí, ale leknu se a padám z lávky. Naštěstí ještě stačím zařvat: „TY KRETÉNE ZASRANEJ – DEBILE!“ … Takže asi tak jezdí někteří kluci z ČESYKu….

Dneska je to takzvanej dlouhán – jedeme čtyři kola plus zaváděcí. Nechápu proč se mi v tom udělal takovej maglajz a uvěřim Romešovi, že už jedu do posledního. Pár minut předtim si takhle zahrál i s Péťou, kterej už už cenil svůj ocelovej chrup, jak se těšil do cíle na klobásu.

Při průjezdu do dalšího kola mi tedy „logicky“ zvoní. Dál se mnou jede jeden z kadetů, tak se podivuju, že prckové mají taky takovej nášup jako my. Rozjedu to jako hovaďák, ale stahuju jen spoustu kadetů. Makám do cíle a zubim se, jak Arnold, když uvidí Predátora. Ale už z dálky vidim, že v cíli nikdo není!?! Pak mi borec zacinká do posledního kola… Je to truchlivý, ale musim si to dát ještě jednou. Kyselý hnáty pálej a enervit mi stoupá až do krku. Naštěstí v prvním výjezdu potkávám Péťu, kterej je vláčnej, jak špagety vod Milana Babici. V tomhle kole pak míjím spoustu borců, který si to šněrujou, jak Pepa Nalitaj z Benďáku.

V cíli je z toho 14cka, což při účasti šedesáti borců není vůbec špatný. Respektive je to boží 🙂

Pak začíná práce. Renča to kropí z Canonu jak Navrátilová. Je to mazec. Vidim Janku Štefkovou, jak se v jednom ze sjezdů vznese do vzduchu a tvrdě dopadá na zem. Hned vyskočí a lomcuje zadním kolem. Vzhledem k regulím závodu jen přihlížim, ale když se Janka rozbrečí, tak tam jdu a snažím se to kolo nacpat zpátky. Kolem nás lítaj další holky. Najednou se jedna zastaví a začne vztekle cloumat řetězem. A pak děsně zoufale zařve: DO PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍČIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII!!!!!!!!!!!!!! Tón hlasu připomíná nářek raněnýho zvířete.  Mrazí z toho… „U mě taky tak, Martina,“ říká jí skrz slzy smutně Janka. Martině to konečně klapne a maže dál. Mě konečně taky, takže Janka též maže dál. A já taky mažu dál.

img_1938-edit.jpg

V cíli dám pokec s co nejvíc babama a těšim se na chlapy. To je skutečně jiná filharmonie. Dirigent, pan Jaroslav Kulhavý vede celou suitu, až někteří členové sboru začnou supět fistulí. Ve čtvrtém kole ze sedmi předjíždí prvního závodníka o kolo. V cíli se tváří, jako by jel na skládačce na koupák. „Určitě…“, „Nechal jsem tam velkou“, „Už jsem tam zůstal…“ Nedá se nic dělat, ostatním dneska ukázal šos velmi přesvědčivě.

Pak Honzík Škarnitzl, kterej je dost spokojenej s dvojkou a na třetím fleku překvapení No. 1: Maaaaatouuuuuš Ulmááááááán, kterej nasekal Hermidovi! Byl to neskutečnej boj a kdo to neviděl alespoň v telce, toho lituju. Zapínám rekordér a řikám mu: „Matouši, první a druhé místo dnes bylo jasné celkem brzy, ale jaký souboj jsme viděli o třetí! … To opravdu nemá obdoby. Kdy jsi uvěřil, že to vyjde?“ Matouš se nadechne k odpovědi, když mu náhle na rameno uznale poklepe někdo z týmu: „Ty seš hustej, pičo!“…  No dobře, tohle tam teda dávat nebudu. 🙂

Hermida se vůbec nevymlouvá a říká, že čeští bajkeři jsou děsný bijci a že dneska na ně prostě nestačil. Domlouvám si s ním ještě na večer pokec a letím za dalším borcem. Na vyhlášení mě málem Kulhec na deset metrů trefí špuntem vod sektu. Pak s lahví zuřivě zapumpuje a Škárna dostane pěnivej zásah přímo do obličeje, až zvrátí hlavu dozadu. Kulhec se rychle točí na Matoucha a stříká co to de. Z pravý strany – od Honzy, dostane bílej proud pěkně ze spoda. Tipuju, že mu to šlo přímo do nosu. Kluci se smějou jak malí Jardové.

Večer jdem s Renčou do VIPky na kneka a na potlach s Hermidou. Potkávám tam Jánčího Svoradu. Vyměníme pár slov. Je to borec. Precizní, věcný, inteligentní, buldočí povaha, o všem má přehled. Pak třičtvrtě hodiny s Hermidou, Renča mu asi stokrát ukradne duši canonem  a valíme na kutě.

U auta dlouho hledáme klíče, který měl Romeš dát pod přední kolo. Po půl hodině se naštvanej Romeš hrabe z Anapurny a plazí se s náma po louce, abysme chabým svitem mobilů budili mravence. Nakonec jsme zjistili, že kouzelník Pokustón přičaroval Romešovi klíče z pod předního kola zpátky do kapsy! To jsme se nasmáli!

V neděli jedem 40 kiláků a je to neskutečně rychlý. V prvním sjezdu mě odpáře Péťa a do cíle dojíždím na 33. fleku. Jako trénink dobrý. Odpólko na trať vyráží eliťáci na point to point. Mají čipy, který přenášej jejich polohu na obří obrazovku, kde je mapa (hmmmm, takže nejen akuratyk…), tož můžeme sledovat bílé kolečko nazvané JAROSLAV KULHAVY, jak ho opět nikdo nestíhá. Zato kolečko CHRISTOPH SOUKUP jede po mapě jak hovado. Nechává za sebou spoustu soupeřů a šoupe se na celkové třetí místo. U ženskejch je výsledek stejnej jako v XC…

Hoší bylo to tu fajné. Za rok ahoj na světovym poháru!

Fotos jsou samo od Renči. Kdybyste se chtěli mrknout na galerku, tak je na Pelotonu i s článkem…

img_2009-edit.jpg

This article has 7 comments

  1. myšakoff

    Pepa nalitaj:-), jinak super story, doufám, že na MHCP 10 nepřijdu o Hermidu…

  2. Reny

    jako vždy úžasnej report, vždycky když to čtu tam mě to na Vysočinu hodí zpátky…skvělej víkend!

  3. Kajman

    Tý brďo.To muselo bejt super,strašně rád bych to viděl.Nebude to na ňákym portále jako video???.Ale mi se taky rvali statečně na Kohouta.Ty fotky sou čim dál tim lepší,asi ti budu muset půjčit Schneider optik,abys věděla,zač je toho loket.Dík za storku.

  4. Reny

    Kajmane video by mělo být na mtbs.cz děkuju za pochvalu fotek…si snad ani tvojí Schneider optik nezasloužim…za tím vede slušným náskokem Lustigovo voděodolné zrcadlo 🙂

  5. Táta Ližkou Le

    Dokonalost sama, zase se u článku válím se slzami v očích a držím se za břicho 😀
    Ale pan redaktor zapomněl na jednu podstatnou maličkost že táta a máma Ližkou Le ráno zaspali a vstávali půl hodiny před startem a byl to pěkný fofr vše stihnout 😀

  6. Mahagoni

    To jo, Táto Ližkou Le. Kdybych u vás v autě neměl cyklobotky, tak vyspáváte až do elity 🙂