dsc_0212.jpgNa Chlumu si to zas na férovku rozdali nejlepší běžci. Od roku 2000 Česyk na startu nechyběl, takže cogito ergo piko, nemohli jsme přece chybět ani letos! Téměř pět kilometrů do kopce v balíku s elitními běžci, kteří běhají celou zimu. Ti vám pěkně protáhnou dršku. Tak se uvelebte a pojďte se mrknout, jak jsme se tam zdrbali.

Ráno se budím do super dne. Vzduch je břitkej jak Pohlrejchův kinžál a Slunce všechno omejvá svejma jemnejma paprskama. Takový to světlo, který pronikne do všech děr a skulinek, ze kterejch vyhání poslední zbytky zimy. Za takového rána máte pocit, že se ve vašich nohou budí Titáni (Kdo se chce dočíst něco o tomhle Lustigově výroku, čtěte Pičování v Dobřichově 🙂 )

Na základce, kde je prézka, je běžcema natřísknuto. Mladý nadupaný bejčci v Sensorech, Adidaskách, PearlIzumích i staří matadoři v teplákách Dukla ze sedmdesátejch let. Tyhle dědečkové mají můj obdiv. Ve tvářích maj vrásky hluboký jak čerstvě zoraná země, která leží za Čerčanama na polích.  Ty vrásky maj křížem krážem přes celou hubu zarostlou šedivým strništěm, jako by je pánbu poznamenal zvláštním znamením. Jsou ostře cítit potem a hřejivkou a na skráních jim z pod pletené čepice trčí neposlušný kačírek bílých vlasů.

Na prézce se ošívám jak patnácka na prvním rande. Je mi to žinantní jako každej rok, ale když už jsem se tak jednou přihlásil… „Seruti… Antonio…“, říkám pani u prezentace. „Ááááá, samozřejmě. Pan Seruti, ČESYK. Náš pravidelný účastník,“ říká potěšeně a oči se jí smějou. Mám to teda za sebou a tak si na chvíli dopřávám malou dávku emocí.p1060500.jpg

Tak tady jsem se něco nachodil: koukám se po šatnách a chodbě. Pokaždý se mi to tady zdá takový malý. Menší než to bylo kdysi. Jdu k nástěnce rekordů, abych TO čeknul. Jo, jsou furt tam! Pier Céca drží rekord v hodu míčkem, Tezi Bělohlávková, Marie Cihlička a další dvě slečny maji zářez na 4×60 metrů z roku 1999, Verča Kačírková drží fousatej rekord v běhu na 800 metrů… Ve dveřích se srážim s Lustigem, tak na sebe ceníme chrup. Makám ještě za Festinim na Cartmen, pak domů a najednou je 15 minut do startu…

Cestou k Prasečáku se dostatečně rozehřeju. Vítám se klukama. Kromě Lustiga bude barvy ČESYKu hájit ještě Kéma, vidim tu Jirku Skorkovského a úderné jádro Planet Toys Cycling v podání: Luky Duratec, Epic a Letoun. Paráda, soupeři jsou, můžem vyrazit.

Na startu mám staženou prdku, že by mně tam neprošel ani vostrouhanej vlas. Tenhle pocit ze mě ale rychle spadne. Pani Zeidlerová ani nestačí doříct ..RT! a Lustig s dalšíma borcema vyhazujou paty až k uším. Na tý rovině se jich prostě nemůžu udržet. Největší peklo je to pod hřbitovem. Na rovině se tu každej tumluje, už se těšim do kopce, kde to bude předevšim o síle.

Najednou vejrám jak při placení inkasa. Zdá se mi, že to Lustig zatahuje. Dohnala ho skupinka; teď se s nima udrží a zas frnkne – to mi bleskne hlavou, ale Lustig se prosejvá až na konec. Chvilku tam visí za voči, ale pak stáhne krok a dělá díru. Na rohu hřbitova to s nim srovnám a řikám mu: „POĎ LUSŤO!“ Ten ovšem ani nevrkne a to mi zůstává rozum stát. Tohle by Lustig NIKDY neudělal! Vždycky sází nějaký hlášky… Jednu chvíli si dokonce řikám, že to nebyl Lustig.

Trápení pokračuje. Stoupáme k závoře. Před sebou mám Bederní pás, ale na rozdíl od loňska ho nějak nemůžu seběhnout. Za sebu slyšim funět dalšího borce, v hubě mám šmirgl a tak si řikám, že to bude ještě zajímavý. Vždycky když přijde kopec tak to jde, na rovince se do rychlosti nemůžu dostat. Amiga za sebou mám jak na gumě. Přiblíží se, tak do toho šlápnu, pak musim zvolnit, slyšim jak pleská botkama, tak zas přitopim. Jářku je to dobrá hra, ale už mám kudrnatý haksny.

U výhledu na Benešov mě předjede jak „expresní rychlík lokálku“ (Za tento výrok děkuji prezidentu žabáků, Rudovi) Sebevědomí mám jak prasklej nočník, ale přichází ukrutnej stoupanec a já vidim, že borec má pajšl naruby. Cupitám kolem něj jak laňka, tak se na to soustředim, že ani nevnímám fotící Hanku. Fotící a taky mohutně fandící.

Vybíhám Chlumu na hřbet a Bederní pás mám na dvacet metrů. Šlapu do toho, čekám, kdy se votočí, v brejličkách zamženejch únavou to blejskne a on to rozpálí do finiše. Ale furt se nic neděje. Je klidnej jak kolchozní lány v červnu a tak do toho začnu mrdat hlava nehlava. Předjedu ho, sázim to tam, aby ho přešla chuť na blbosti a v cíli jsem za devítku. Bolest v celym těle mě zlomí v pase. Žaludek se mi třikrát vobrátí chlupatym ven. Už si myslim, že se pomodlim k zemi, ale ranní Delissa teď naštěstí putuje někde v hnědym metru.

Pak dobíhá Letoun, za nim Lustig, pak Epic, Luky Duratec, Káma… Cestou dolů všechno samozřejmě zodpovědně probíráme. Pro Epica to byl první závodní běh, Luky u Vápenky odplivl panáčka, Lustig dostal píchačku do boku, Káma měl nejhezčí krok… No prostě paráda. A navíc jsem v tombole vyhrál piškoty opávija, takže celej den byl KOUZLOS MŇAMÓZIS!

Hošíííííí, příští rok se tam zas sejdem!

Za fotky poklona Hance!

This article has 5 comments

  1. Myšakoff

    Na 2012 navrhnu účast frý sekci, myslim, že tolikrát u tyče, jak my, nikdo – nikdy nebyl:-). Čtivej report!

  2. Kajman

    Hezky napsaný a věřim,že to musí bejt záhul dosunout tělo až nahoru.
    Já vim co by ti Lustig odpověděl,i když ani nevrknul:
    VRKŮ,VRKŮ,SRDCE MÁM AŽ V KRKU!!!

  3. Hanka

    Bomba článek!!! Když jsem stála s foťákem v tom drsném stoupání kousek před cílem a viděla jsem to utrpení ve tváři všech účastníku, kteří mě míjeli, běhal mi mráz po zádech… Jste borci :o)

  4. Lustig

    Tak blbě mi při běhu na náš Chlum ještě nebylo,od márnice sem myslel že pojdu.Chlumwitch mě asi proklela.

  5. Mahagoni

    Hanko, ty si taky umíš vybrat ten nejlepší flek. V tý stojce jdou na každýho mrákoty. Snad jedině říčanskej Chuck Noris tam drží poker face…
    2 Myšakoff: Za rok ti to připomenu, kámo 🙂