A je nutno říci, že to je reinkarnace velmi úspěšná. Třasák je mrtev, ať žije Drncák! I když upřímě, nečekal jsem, že by Luky slevil z vysoko nastavené laťky. Na úspěchu závodu se podílí spousta faktorů a Luky to všechno pečlivě ošéfoval. Navíc přidal ještě svůj oblíbený tvarůžek. A že ho bylo!

Se závodem musela být neskutečná práce. Se zabezpečením, všemi těmi povoleními, nucenou změnou trasy dva dny před závodem, úžasné šipky na trati, které v zimě a dešti vydržely celou dobu závodu, prostě celý tým odvedl dobrou práci. Tohle byl výkon, který jsme mohli docenit my, kteří jsme v té slotě vyrazili na trať a poznali jsme to všechno na vlastní kůži.

Den před závodem jsem ještě lanařil Albiho a Bidla, jestli nechtějí okusit pravý bikový závod. Bidlo dal ale přednost peřině a tak drazil jen Albi. Řeknu vám, ten kluk má štěstí na závody. První závod: Xterra Krušnoman s distancemi 1,5km plavčo, 47 km bike a 11km běh v krutých kopích. Albi dorazil do cíle po sedmi hodinách. Pak běh na Chlum ve sněhové vánici, jakou snad nezažil ani Paulus u Stalingradu. Dál Xterra duatlon Žluté lázně. Na kole tam chytil déšť, že nebylo vidět na 30 metrů. A teď si měl spravit chuť… Ne, ta poslední věta byla fakt prdel 🙂 Co byste si mysleli o náročnosti závodu, na který odmítali jet někteří pravověrní bikeři, protože by si zničili kola :p

Bylo to takové zvláštní. Bajkeři, kteří to opravdu žerou, zůstali doma a do Hradešína se vydávají takoví machři jako Tompo a Albi. Cestou ve voze je fakt sranda. Tompo nám, mladejm klukům, dává rady do života, co se týče bab, přístupu k životu… Prostě nic, co se dá psát na veřejném webu ČESYKu 😀 Každopádně je to dobrá prča a cesta do Hradešína příjemně uteče.

Jdem na prézku a zdravíme se s Lukym, Hýňusem Kolenusem Dobrusem. Je tu Starej Lustig, Pornos, elitní letka RoRace Teamu Pyšely. Házíme vtipy, huby vod ucha k uchu a začíná drobně krápat. Nikoho to nevzrušuje, je nám jasný, že trať po týdenním dešti je jeden velkej bazén. Takovej ten plnej bláta, jak se v něm perou dvě krásný thajský holky.

Před dvanáctou je čas oběda, tak zasedávám a dávám si porci guláše. Albi mi prorokuje, že ho vykrkám v první zatáčce, ale naopak! Měl jsem si dát dvě porce a třetí si nalejt do igeliťáku od brejlí, zadrhnout gumou a dát do dresu. Ale ještě pořád je dobře. I když na startu prší stále víc a rosnička Vítová-Jáklová si nasadila norkovej kožich, jaká byla zima.

Všichni se těší, až do toho šlápnem a začne být trochu teplo. Což se nám nakonec splní. Od našich kol lítá proud sraček, jak ze zahradní hadice. Parafrázuju Forresta Gumpa: „Pršelo zespoda. Pršelo ze strany. Pršelo seshora.“ Akorát Forreste, ty kluku zlatá, nám do ksichtu navíc k tomu lítaly lopaty bláta. Brejle neměly cenu. Ty se po pár minutách komplet zanesly. A tak jsme to mastili a vymrkávali jsme to bláto z očí pryč. Nejlepší to bylo ve sjezdech. Frčíte dolů s napůl nevidoucím pohledem, najednu (oblíbené Lustigovo rčení) přední kolo „nazdar, pocem“ a zadní „ahoj, kam jdeš“. A už jedu na boku po jílovitém podkladu, jak namydlený. Je to legrační, obracím se v tom blátě jak kapr ve strouhance. Pak se mi podaří vstát, rovnám řídítka do té správné polohy, skáču na to a mrdám to dál.

Vpředu jedou kluci děsný kule a tak v té skupině visim jen za oči. Masakr je stráň, na kterou vede cesta kolmo na vrstevnice. Dva kroky nahoru, jeden zpět. Nožky se smekají, svaly natahují. Krásně si zaděláváme na křeče. „Tady to by Schurter jel.“ říká najednou Piccolo Kreuziger. Upřímě o tom pochybuju. Tady by se rozbrečel i Tóni Bou, šestinásobný mistr světa v trialu.

Nakonec nám kluci cuknou a my se s Piccolo Kreuzigerem ploužíme tim akvárkem sami dva. Jako bysme byli na gumě. Já odskočím jemu, pak mě docvakne, pak on mě, já si ho sjedu. Výsledkem je, že začínám mít kudrnatý haksny a že dorážíme čelo. I teda díky tomu, že trochu zabloudili. Do druhého kola v Hradešíně tedy projede velká skupinka. Zastavit na občerstvovačce je luxus, který si nemůžeme dovolit. Bude mě to mrzet, přátelé.

Začínám mít problémy s brzdama. eSeLikska jdou nějak ztuha. Už to není o tom, lehce přiložit fakáč a ťuknout. Musím za to vzít s citlivostí ošetřovatelky dojnic se třiceti lety praxe. Začínám tuhnout a vyrábím i více chyb. Byly to nádherné pády.

A už tu máme opět obávanou stráň. „Tady by to ale Schurter jel,“ střelí za mnou Piccolo Kreuziger. „Di s tim už do prdele,“ odseknu mu a lámu se jak párátko v hubě obra Koloděje. Široký Piccolovy ramena v bahnitém dresu se mi začnou vzdalovat. Koukám se na ně přes taková legrační červená kolečka. Ooooo hlaďáku, kolikrát jsem tě už zažil a vždy to s tebou bylo jako poprvé. Teď jako bych byl nacpanej tramalem. Na sebemenším kopci nedokážu otočit nohama, tak seskočím a jdu na špacírgang s výrazem idiota.

Dojíždí mě Starej Lustig s Honzou Chmátalem. Zeptat se v mém stavu „Máte něco k jídlu“, není hanbou. Honza mi dává gelíček. (Tímto ještě jednou velké díky!) Lačně na něj přisaju pysk, ale co to??? Jak nic!!! Koukám do uzávěru, jak husa do flašky. Směje se tam na mě staniolek. Dopr…! No, nebudu vás zdržovat popisem, jaké to je, když chcete odtrhnout staniol ze šneka drkotajícími zuby. Jaké to je, když si musíte sundat rukavice plné bláta a šimrat přischlé ouško staniolu nehtem vyzdobeným černým měsíčkem zaschlého bahna. Jak vám přitom padá kolo. Bolí vás nohy… A odměna? 50 gramů sladké srajdy. Jasně, lepší by byl pekáč buchet, ale ten neměl ani Pornos, který kolem mě projel vzápětí. Samozřejmě jsem se ho na to ptal.

Do cíle se pak už jen tak došourám. Samou radostí skáču na Hýňuse a objímám ho i nohama, aby si trať užil i on. Mám jí na sobě víc než dost. Nechám si vyndat bordel z očí (Díky Kájo 🙂 ) a jdu mýt kolo. U vapky se nechám od Lustiga komplet osprchovat. Voda je děsně ledová, takže se pak nemůžu ani obléct. Vibruju s větší razancí a rychleji než gumový přítel paní v letech s pořádnou chutí do života. Také nandavání ponožek, když vás berou křeče do každého svalu na nohou, je pro přihlížející hodně vtipná. Tompo má z toho video, které by se ale nemělo pouštět před 22:00. Nechám si vyndat bordel z očí a jdu jíst.

Albi přijíždí po téměř sedmi hodinách. Taky si to na trati užil. Už se převlékl, cpe se gulášem a vibruje od něj celá lavice. Mizí to v něm, jako by to do něj házeli lopatou na uhlí. Kecáme s pořadateli. Večer bude ještě koncert, kapela už se chystá a já si nechávám vyndat bordel z očí. Tompo se ale zvedá, že musí ještě ten den vymalovat obývák a tak to balíme taky.

Když se loučíme s Lukym, tak mu říkám, že tohle byl rozhodně závod roku a jeden z nejhezčích závodů vůbec. Usmívá se pod Hermidovské vousky. Tak příští rok! A Luky, zařiď zase ten svůj oblíbený tvarůžek!

Doma si nechám vyndat bordel z očí a jdu spát.

P.S. fota jsou od Dana Breie, další info & výsledky na stránkách závodu